Ten u nás není od sametové revoluce v příliš velké oblibě. Lidé MDŽ totiž dosud považují za uměle vytvořený svátek předchozího režimu a spojují jej s povinnými socialistickými oslavami, chlebíčky a rudými karafiáty, tehdy hojně pěstovanými v každém zahradnictví.
Jak je to však s tímto svátkem doopravdy? Podívejme se na sedm nejdůležitějších dat z jeho historie:
8. březen 1908 - protest newyorkských švadlen za volební právo žen.
1910 - zavedení MDŽ schválila v dánské Kodani Druhá internacionála (mezinárodní organizace socialistů v letech 1889-1916).
19. březen 1911 - na milion lidí slaví MDŽ v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku a pro ženy požadují možnost volit a být voleny a zároveň to, aby ženy dostaly právo pracovat, nastoupit do učení a aby skončila jejich diskriminace na pracovišti.
23. února 1917 - stávka ruských žen za „chléb a mír“ v Petrohradě (jedna z forem manifestací spojených s protesty proti válce), která proběhla poslední únorovou neděli podle juliánského kalendáře (8. března podle gregoriánského kalendáře). Ta pak vedla k abdikaci cara a oficiálnímu uznání volebního práva ženám.
1975 - OSN stanovuje MDŽ na 8. březen.
1979 - vzniká Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), která byla ratifikována 189 zeměmi.
2004 - MDŽ se řadí mezi významné dny v ČR.
Na rozdíl od naší země, kde se v současnosti MDŽ příliš neslaví, na východ od nás je tomu jinak. Oslavy probíhají v bývalých zemích Sovětského svazu, na Slovensku, v Polsku, Bosně a Hercegovině, ale také v Číně, Kambodži, Arménii, Indii, Izraeli nebo Alžíru.
Ať tak či onak, je potřeba tento den připomínat jako boj žen za rovnoprávnost, lepší pracovní podmínky a odstranění diskriminace. Protože tyto „vymoženosti“ nejsou ani dnes v mnoha zemích světa samozřejmostí.
Milé dámy, všechno nejlepší! Milí pánové, díky za váš respekt.